8. Mozog ako telesný orgán v súvislosti so skladbou a vyžarovaním krvi

10.03.2011 17:44

 

Ten, kdo se někdy vážněji zajímal o činnost mozku, ví také mimo jiného jistě i to, že je to právě mozek, který jako jeden z nejnáročnějších orgánů těla ke své plnocenné činnosti potřebuje trvalé, intenzivní zásobení velkým množstvím krve.

Krev, jako taková, je pro správnou činnost mozku velmi důležitá, a to nejenom z pohledu okysličení nervových buněk a jejich zásobení potřebnými látkami k výživě, nýbrž je důležitou právě jako oživující tekutina v duchovním smyslu.

Krev ve své skladbě váže k sobě skrze vyzařování důležité záchvěvy ducha. Tyto záchvěvy také zásadně ovlivňují součinnost jednotlivých orgánů mozku. Na jemném stupni záření, které se začíná v předkvarkovém oddílu hmotnosti, přenáší krev do celého tělesného aparátu přesné vyladění, které vždy odpovídá náladám a celkovému zdravotnímu stavu člověka. Celý postup vzniká přibližně takto:

1.) Skrze stříbrnou šňůru ve sluneční pleteni proniká do nervového systému těla - základní oživující impuls nadhmotného druhu. Tímto impulsem je trvale oživováno nervstvo těla. Nervy vedou tyto jemné záchvěvy prostřednictvím vzruchů do mozkové části Malého mozku, kde vznikají první elektrické procesy v buňkách těchto částí. Z těchto procesů zformované signály spěchají ihned k orgánům zajišťujícím nevědomou autonomní činnost základních životních funkcí. Mezi tyto funkce náleží samozřejmě prvořadě činnost srdce, plic a dalších orgánů, jejichž úkolem je výroba a udržování životního zachvívání buněk krve.

Krev, hnaná orgánem srdce, spěchá pak tělesným krevním řečištěm k dalším orgánům, které si buď z krve sílu a energii odebírají nebo naopak do ní další životně důležité látky přidávají. Mezi orgány, které do krve přidávají na prvním místě patří endokrinní žlázové systémy těla. Na úplně prvním místě je pak žláza Malého mozku - Hypofýza, která pracuje jako vůdčí stimulační soustava, vyrábějící nejrozličnější druhy hormonů. Tímto přidáváním látek hormonů a dalšího do krve všechny žlázy ovlivňují a upravují skladbu krve na buněčné úrovni a zejména pak také na úrovni jejího vyzařování, spojujícího tělesné záření s nadhmotným duševním zachvíváním. Zmíněné žlázy přidáváním a regulováním látek přesně vylaďují prostřednictvím přílivu sil ze stříbrné šňůry, připojené do Solaru plexis, stav těla tak, že pak odpovídá nejlépe dlouhodobě přetrvávajícímu stavu ducha. Krev je tedy v tomto smyslu doslova pozemským odrazem ducha! Záření krve umožňuje pozemskému tělu co nejvěrněji sledovat cestu duchovního chtění člověka! A to jak vzestupně, tak i směrem dolů k pádu.

2.) Do základního ovlivňování tělesného stavu člověka vstupuje také ještě i druhé ovlivnění, přicházející skrze Malou sluneční pleteň. Jedná se o intenzivní, bezprostřední chtění ducha, které vždy momentálně ovlivňuje nervová vlákna této pleteně, odkud také spěchají impulsy do mozkové části člověka - především pak do části Malého mozku s Limbickým systémem. Tyto impulsy dávají pak taktéž zpětně z částí Malého mozku, a to zejména z Hypofýzy povely do jednotlivých tělesných orgánů (žláz), které vyplavují do krve další nejrozličnější látky, jež ovlivňují momentální nálady a stavy vědomého prožívání člověka. Tyto stavy mohou být na základě intenzity prožívání ducha velmi výrazně odlišné. Výkyvy v denním prožívání pak trvale vysílají látky, které nakonec v nasčítání dní a měsíců ovlivňují svým dlouhodobým působením celkový zdravotní stav člověka, a to zcela zásadním způsobem.

Máme zde tedy vícero vlivů, které současně spolupůsobí na složení krve jednotlivého člověka. Již zmíněným prvním - nejdůležitějším pro vlastní tvorbu krve v jejím základním složení je vliv působící skrze oživující stříbrnou šňůru, přicházející k nervstvu Sluneční pleteně. Tento vliv je prvotně určujícím vlastní druh krve od narození až do smrti člověka. Sem náleží především známé medicínské rozdělení krevních skupin tak, jak je přibližně poznává dnešní lékařská věda. Skrze tento vliv proudí k tělesnému organismu záření, pocházející z předchozího bytí člověka. Toto záření k tělesnému organismu přivádí tak v dlouhodobějších etapách v průběhu života právě vše, co se váže až k pozemskému tělu, jako naplnění zpětného působení z dřívějších životů i z rozhodnutí vzniklých v úrovních jemnohmotné či duchovní části Stvoření. Na tomto proudění a přivádění vláken minulosti spoluúčinkuje také určitou měrou i záření hvězd, tak jak to více méně správně poznává obor astrologie. Je však potřebné tento obor nahlížet ještě zcela jiným, zodpovědnějším a vážnějším způsobem, než to činí jeho dnešní přívrženci a reprezentanti. Záření hvězd souvisí významně s prožíváním člověka na zemi. Mnohé záření tohoto druhu proudí pak k člověku právě skrze stříbrnou šňůru životní energie, napojujíce se k nervstvu Sluneční pleteně.

Stříbrná šňůra přivádí tedy k tělu člověka v dlouhodobém plánu vše to, co bylo nachystané již před narozením. Tak zejména nemoci a tělesné změny závažného či osudového rozsahu přichází k tvorbě a k výchozímu ovlivnění krve skrze tuto cestu. Lékařská věda dokáže dnes již tyto dispozice u člověka částečně nahlížet v časovém předstihu, dopředu, bezprostředně po narození dítěte a nebo ještě dokonce před jeho narozením. Vodítkem k tomu jsou zejména znalosti dispozic DNA v buňkách zárodku. DNA, spolupodílející se na výstavbě druhu a složení krve člověka, respektuje přirozeně pod tlakem Božích Zákonů ve Stvoření i skrytá poselství o minulosti v jeho předchozím bytí.

  Dosud ale právě v tom chybí lékařským kruhům potřebné navazující poznání, že tyto dispozice DNA i krve jsou ve skutečnosti výslednicí jedinečného osobního přediva velikých vláken Stvoření, které tak s přísnou Spravedlností odráží výchozí stav člověka před narozením. Nikdy zde tedy není jen vnější tělesná dědičnost. Tyto dispozice jsou základním vybavením osudu člověka pro daný pozemský život. Zdraví a nemoc jsou tedy v tomto náhledu vždy jedině milostivým projevem možnosti poznání a také odžití nejrozličnějších dřívějších rozhodnutí v předchozím bytí člověka. Je také tedy zcela zavrženíhodné, když dnešní lékařská věda velmi často doporučí přerušení vývoje takového zárodku, kdy na základě rozboru DNA panuje obava o nedostatečném zdraví očekávaného dítěte. S tímto přístupem, kdy je upřednostňována jen „plnocennost“, což znamená však jen ideální tělesnou dispozici plného zdraví dítěte, činí se pak nejtěžší rozhodnutí v dalším osudu lékařů i rodičů. Přerušením těhotenství je tak zamezeno narození lidskému duchu, jenž ve svém osudovém koberci, k dalšímu postupu vpřed, právě a jedině potřebuje k prožívání pozemské tělo postižené tou či onou nemocí nebo dysfunkcí orgánů. Přerušením těhotenství je pak tato možnost úplně vyloučena, a to často na nesmírně dlouhou dobu, neboť současně s dítětem jsou i samotní rodiče vždy s jistotou v moudrém předchystání okolností potřebni prožívat toto postižení ve své blízkosti, a to buď k odčinění svých vlastních dřívějších pochybení, jež mohou být podobnými s pochybeními toho ducha, jenž má přijít v očekávaném dítěti na svět, anebo je to vše předchystáno v milostivém vedení jejich duchovního vývoje k dalšímu postupu, k procitnutí, k poznání jiných než materiálních hodnot. Vyloučením možnosti narození postiženého utrpí tak vždy škodu všichni zúčastnění. Tedy nejen duch, jenž se chystal ke vtělení do formujícího se postiženého těla, ale i rodiče a všichni, kdo by se měli příležitost s narozeným dítětem v životě setkávat. Současně se také navazuje nesmírně silné zatěžující vlákno i tomu lékaři, jenž radí k takovýmto rozhodnutím nastávajícím rodičům.

Nízký, do sebe zahleděný materialismus v myšlení dnešního lidstva, stává se tak ve svém „pokroku“ v lékařském oboru současně nejtěžší kletbou všem, kdo mu podléhají v domnění, že mimo tento svět neexistuje již nic jiného. V osudových vláknech všech takovýchto lidí vzniká však ihned spolu s takovýmito „radami“ a „rozhodnutími“ poutající vlákno, které se napíná a brzdí vždy, kdy chce pak duše takového člověka vystoupat vzhůru od této země. Je právě v okolí této země na miliardy duší, které po odložení svého pozemského těla po pozemské smrti zůstávají připoutány svými materialistickými vlákny s touto zemí a často v bolestném poznání skutečnosti pociťují nesmírná muka provinění, jež je vedou pak opětovně zpět ke vtělení na zemi k odčinění těchto provinění. Avšak právě až příliš často je jim samotným znemožněno narození z nejrozličnějších důvodů, k nimž náleží i dnešní módnost odborných, profesionálně kvalitních potratů pod záštitou medicínského pokroku v moderním lékařství.

V budoucnosti bude na toto období dnešního lidstva nahlíženo s bolestným studem, jako na nejhloupější a nejtupější období lidstva z pohledu duchovního poznání pravého smyslu života člověka.

Nyní ale zpět.

Druhým zásadním ovlivněním, jež navazuje úzce na předchozí zmíněné ovlivnění ve vyzařování krve člověka, je trvalé vstupování momentálního duchovního chtění člověka. Tato ovlivnění přichází skrze nervovou část Malé sluneční pleteně. Zde jedná se tedy o okamžité prožívání a okamžité prožitky v každodenním jednání člověka.

Tato ovlivnění jsou současně se svojí možností pohyblivosti chtění člověka, (jež může být často během jedné minuty i zcela protichůdné při chtění dobrého a zlého) vůči prvotnímu základnímu záření, přicházejícímu skrze stříbrnou šňůru, ve vztahu ke zmíněnému danému vývoji zdraví u organismu vždy o něco slabšími. Krev, přebírající tyto druhy vlivů, je však zároveň schopna se v úpravě pod prací žláz měnit doslova během okamžiku. Tak produkce žláz je schopna pod ovlivněním záchvěvů z Malé sluneční pleteně měnit skladbu krve v řádu minut. Tuto rychlost vystihují mimo jiné velmi přesně lidové postřehy o krvi, popsané jako:

Polilo ho horko; vřela v něm krev; zesinal, že by se v něm krve nedořezal; a mnohé další rčení, velmi výstižně popisující právě ony momentální změny v krevním záření, které vznikají skrze impulsy ducha, přicházející do těla nervstvem Malé sluneční pleteně.

Přestože jsou tyto v pohyblivosti slabšími, mělčími oproti silnějšímu ovlivnění skrze životní proud stříbrné šňůry, často se stává, že nasčítáním, svojí intenzitou mohou nakonec v řádu let či desetiletí přivodit zásadní zdravotní změny v organismu, které mohou vést až k těžkým orgánovým poruchám (srdeční poruchy, infarkty, mozkové příhody, nádorová onemocnění) a nakonec i k tělesné smrti člověka.

Stejně jako vlivy impulsů z Malé sluneční pleteně, spolupodílející se na momentálním stavu vyzařování krve pod ovlivněním orgánů Malého mozku, stejně tak se určitou měrou na tomto stavu podílí i vlastní myšlenková rozumová činnost Velkého mozku. Druh naladění jednotlivých center Velkého mozku vyvolává ihned odezvu v Limbickém - pocitovém mozku a také současně i částečně v mozku Malém, kdy právě jednotlivé žlázy Hypofýzy vylučují na základě signálů Velkého mozku do krevního řečiště nejrozličnější látky, vedoucí ke vzrušivosti, soustředěnosti nebo často naopak vyvolávají stav úplné odvislosti a apatie.

Všechny tyto vlivy podepisují se najednou současně na celkovém naladěném záření krevní skladby. Dlouhodobý stav, který je výsledkem těchto vlivů, je dnes často u člověka posunut zcela mimo hranice přirozeného vyzařování. Tento stav přivodí pak také nutně dříve či později svými negativními projevy již zmíněná onemocnění jednotlivých tělesných orgánů.

Mimo toho je také intenzivní rozumovou prací Velkého mozku, napřenou převážně k materiálnímu uvažování, dodáváno do krve záření, které více méně odděluje spjatost těla s duchovní podstatou člověka, a to až na stupeň, kdy jemnější impulsy, přicházející z míst Malé sluneční pleteně, jsou stále více potlačované. Doslova se dá říci, že krev takového materiálně - rozumového člověka svým vyzařováním namísto úzkého spojování ducha s tělem, pod vlivem Velkého mozku, vytváří pak stav, kdy dochází spíše k oddělování souladu těchto dvou, k sobě se vážících částí (lidského ducha a těla) v tomto pozemském bytí člověka. Následně trpí nutně tímto stavem duchovní nitro, neméně ale také i samotné orgány těla. Přepjatost rozumu v tomto směru škodí člověku právě oním nepřirozeným potlačováním duchovních vjemů nadměrnou prací Velkého mozku. Tento stav může pak zkrátit vlastní pozemský život člověka o desítky roků!

Na skladbu záření krve také působí přirozeně ještě i další vnější vlivy, ke kterým náleží kupříkladu i skladba stravy (jídlo, pití), stav vnějšího prostředí (kupříkladu ovzduší, zvuky) a mnohá další ovlivnění (příroda, umění, architektura), které mohou buď v krátkodobé nebo i dlouhodobé účinnosti působit na krvetvorbu podpůrně nebo naopak destrukčně. Těchto vlivů je opravdu velké množství a stav člověka, jeho tělesné zdraví, je tedy vždy určitou odpovídající výslednicí součinu těchto všech zmíněných ovlivnění.

Rozpoložení, v němž se člověk tedy nachází, je trvalým následkem silnějšího či slabšího vlivu zmíněných záchvěvů a vyzařování, odrážejících se i v krvi člověka. Zde je také skrytá odpověď na všechny nálady a stavy mnohých lidí, kdy jedni trpí kupříkladu neúnosnými migrénami či stavy deprese a těžkými nemocemi, a naopak druzí prožívají optimismus a radost vůči bližním i celému světu. Mnozí lidé také, těžíce ze svých podmínek dřívějšího bytí, pak i přes svoje současné negativní názory a postoje, dožívají se občas v plném zdraví vysokého věku. Takoví lidé vysmívají se pak často Božské Spravedlnosti, o níž se mezi lidmi pod vlivem událostí čas od času hovoří. Odpovědí těmto posmívajícím se bude však jejich vlastní pokračování v dalším bytí. Ať již přechodem na onen svět po odložení pozemského těla, které jistě jednou opustí a nebo ještě později při opětovných dalších vtěleních, kdy naopak jejich tělesné dispozice budou pak silně oslabenými již od narození, nebo nemoc přijde k nim znenadání v průběhu života. To vše nastane, pokud se tito lidé ovšem mezitím nezmění opět k lepšímu, čistšímu životu - ve svém duchovním procitnutí. Boží Spravedlnost, působící ve velikém Díle Stvoření, je dokonalá a pracuje neodchylně přesně ve svém Pravěčném moudrém uspořádání. Nyní však zpět k tématu.

Skladba záření krve také vždy podává v této věci vědoucímu člověku výpovědní pravé hodnoty o celkovém stavu zdraví člověka. Jedná se zde o stav, jenž zahrnuje jak tělesné zdraví, tak i pohyblivost a čistotu vlastní duchovní podstaty člověka. Krev, jež mění přirozeně své záření v pohyblivosti dokonce i vícekráte během jedné minuty, je tak ve skutečnosti tím nejvěrnějším hmotným zrcadlem stavu nejen tělesného zdraví těla, ale zejména stavu duchovního. Nutno však dodat, že většina těchto pohyblivých změn ve skladbě a vyzařování krve je dnešními přístroji medicíny zatím ještě nezachytitelná.

Zopakujme si nyní ještě jednou to nejdůležitější: Jak již pro mnohého čtenáře srozumitelně vyplývá, je oním nejsilnějším ovlivňovatelem všech zásadních změn v životě člověka vždy čisté citové chtění.

Ve spojení s duchem, jak skrze stříbrnou šňůru, tak i skrze zlatavé duchovní spojení v Malé sluneční pleteni, může svým čistým, radostným chtěním člověk přinést do nervového systému těla takové množství posily světlého, pozitivního záření, že vše ostatní bude tímto vroucím, srdečným cítěním prosvětleno a prozářeno.

Mocná léčivá a záchranná síla smí pak proudit k tělu člověka z dílny tělesných žláz a právě zdravým prouděním duchovně prozářené krve! Její osvěženou skladbou smí také velmi často nastat známé až „zázračné uzdravení“ i u nemocí, kdy za dnešních běžných okolností bylo by uzdravení úplně vyloučeno. Čisté, silné, vytrvalé chtění ke Světlu je tím nejsilnějším, co mění všechna vyzařování krve i těla v jediném okamžiku na stupeň, jenž přináší ozdravení celému pozemskému organismu člověka!

Mozek, jako orgán pozemského těla, pak podílí se na tomto záchranném vyladění krve především žlázovými oddíly Hypofýzy v Malém mozku. Je ale samozřejmé, že i vědomé čisté myšlenky Velkého mozku mohou a správně i mají být spoluúčinnými v každém denním jednání člověka. To vše také zahrnuje v jednotlivých slovech veliké poselství Syna Božího Ježíše. Na Ježíšova slova: „Víra tvá tě uzdravila“ - má se však nahlížet tak, že nikoliv víra v uzdravení, nýbrž víra ve všeobsáhlé Dobro, ve Světlo, nad jehož vrcholem je samotný Stvořitel - Bůh, přináší člověku toužebné uzdravení.

Duchovní Světlo je obsaženo v celém Stvoření. Skrze záchvěvy ducha smíme jej přijímat i my do svého tělesného nervstva, odkud pak skrze záření přechází přirozeně změněné do krve a následně právě díky krvi do všech orgánů tělesného aparátu.

Je potřeba mít jen stále na paměti, že uzdravující Světlo může přitékat jedině stejnorodým chtěním člověka. Čisté, světlé myšlenky a city jsou tak ke správnému vyladění záření naší krve nejlepším směřováním. Jsou doslova tím nejdůležitějším, nejlepším, nejúčinnějším lékem všech dob!

Zdroj: https://ao-institut.cz