10. Hypnóza

10.03.2011 19:56

Velký a Malý mozek v hypnotickém stavu, v souvislostech duchovního bytí člověka 

Je možné zmínit hned na samém začátku této kapitoly, že hypnóza, pokusy o hypnotizování, snahy o uvádění do mediálních stavů, umělými cestami zvnějšku, jsou vždy škodlivými. Všechno obhajování, že jedná se na jedné straně o seriózní bádání či lékařské, vědecké snažení a zároveň na straně druhé, že je to jen neškodné hraní k pobavení, je zcela bezvýznamným ve srovnání s tím, jaké vážné škody jsou při těchto pokusech způsobeny lidskému mozku a především pak právě samotnému lidskému duchu!

Veškeré snahy o předávání nálepek serióznosti či snahy o zlehčování jsou jen vnějšími omluvami, které nikdy neobstojí, nahlédneme-li na existenci člověka v souvislostech, které přesahují rámec tohoto jednoho pozemského života. Škody duchovního druhu jsou jdoucí za hranice pozemského života a spojují také úzkými vlákny všechny, kdo se na těchto pokusech přímo podílí.

Nejprve si zde ale uveďme pro úplně základní vyjasnění, že hypnóza jako taková má tři stupně, v nichž se také nachází většina všech prováděných sezení.

1. První stupeň hypnózy

Nejčastějším stavem, jakého bývá obecně dosaženo při pokusech hypnotizování, je stav „ovládnutí“ Velkého mozku. Tento stav je opravdu nejčastějším a jedná se také o nejslabší nebo jinak řečeno nejmělčí ovlivnění osobnosti člověka v těchto souvislostech. To však nemění nic na vysokém stupni nebezpečí, vyplývajícího již z těchto pokusů. Toto nebezpečí si také, spolu s popsáním děje, který nastává u tohoto ovládnutí, následně přiblížíme.

Celý děj probíhá pak takto: hypnotizér za pomoci slov či obrazů uvádí zachvívání nervových buněk ve Velkém mozku do stavu, kdy po určité době dojde k jeho odpojení od základních orgánů mozku Malého (Hypothalamus, most Varolův) a tím i od veškerého dalšího nervstva, vedoucího k Malé sluneční pleteni, skrze níž spojuje se právě s mozkem, jakožto i s celým tělesným organismem lidský duch. Spolu s Velkým mozkem bývá pak společně odpojena od ostatních částí mozku ještě i limbická část mozku. V této limbické části Velkého mozku jsou uloženy v hlubší paměti citové vzruchy polovědomí člověka. Při této mělké hypnóze bývá pak často snaha hypnotizujícího sugescí hypnotizovanému „odkrývat“ a „přerovnávat“ postavení a intenzitu některých polovědomých pocitů, jež domněle způsobují některá traumata či blokování v denním jednání člověka. Již to je však zásadní známka jakékoliv nevědomosti ve znalostech existence člověka. Domnělé odžití při takovémto sugestivním upravování paměti v limbickém mozku neproniká nikdy k duchu, který je právě v ochrnujícím stavu Velkého mozku odděleným stranou. Odstranění příčiny tak nastává jen zdánlivě, uměle! To se dokonce také dříve či později ukáže tím, že zdánlivě odstraněný problém propukne po čase v jiné nebo i ve stejné formě, nezřídka v ještě silnějším projevu. A to právě díky tomu, že u člověka základní zdroj všech traumat či blokování přichází od ducha, a tedy nevzniká v mozku samotném. Dočasný úspěch je tedy utvořen uměle, a to tlakem zvnějšku, působením hypnotizujícího na určité místo záření nervových buněk ve Velkém mozku. Nic z toho však nepomáhá pravému duchovnímu prožití, které je vždy jedině čistě citového druhu. Silné pocity při těchto sezeních, jako je pláč, smích, sténání, bolest a mnohé další projevy, přes svoji opravdovost, pramení právě a jen z elektrických impulsů limbické - pocitové části Velkého mozku.

Duch člověka však se svým prožíváním stojí stranou a zcela oddělen od tohoto prožívání zůstává stále týž, se svými přednostmi i nedostatky. To vše i přes dosažení toho, že dotyčný cítí se být po takovémto sezení domněle vyléčen či uklidněn. Dosažení změny, jakkoliv je pociťováno bezprostředně po sezení, není tedy vůbec ničím oproti nebezpečnému stavu, který je vždy, a to i přes veškeré úsilí hypnotizujícího, průvodním jevem každé hypnózy.

Tento stav můžeme nazvat stavem ochromení, či bezbrannosti Velkého mozku. Jak již mnozí čtenáři kapitol o lidském mozku na stránkách Českého institutu vědí, je právě Velký mozek velmi citlivým vysílacím a přijímacím zařízením pro záření, přicházející z oblasti kvarkové a předkvarkové části hmotnosti. V těchto částech naší hmotnosti nachází se právě ony již zmiňované centrály myšlenek. A právě tyto myšlenkové centrály z povahy vlastní schopnosti existence, s níž drží si stupeň životní energie, nejen že přijímají stále nové formy, vytvořené fantazií lidského rozumu pozemských lidí, nýbrž tyto centrály svým druhem trvale intenzivně vysílají zpětné impulsy k mozkům všech lidí, hledajíce přitom neustále stejnorodé naladění nervových buněk. A právě zde je ono největší nebezpečí, nastávající již při i tom nejmělčím stavu hypnózy. Velký mozek člověka, jenž je oddělen od přirozené ochrany ducha, který právě jinak svým chtěním vytváří zásadní souhlas nebo odpor s obklopováním se na úrovni myšlenek, je v tom stavu zcela bez ochrany vystavěn nejrozličnějším vlivům, proudícím z myšlenkových centrál.

Zde pak stačí, aby i jen jediná nervová buňka v zákmitech Velkého mozku slabě zachytila určitý vliv myšlenkových proudů, vyslaných z některé myšlenkové centrály, a ihned ulpí silně tento myšlenkový vliv na záchvěvu buněk, v úsilí o co nejintenzivnější zakotvení ve vyzařování nechráněného mozku člověka. K tomuto zakotvení postačí už jen vzdálená druhovost myšlení, kotvícího v nervstvu Velkého mozku. Kupříkladu určitý sklon k nějakému druhu ovládání druhých lidí či chtění po moci a mnohé další sklony, jež se však dosud nachází jen v nevědomém nutkání. Duch, jenž stojí zcela oddělen od mozku, je vzdálen možnosti vyvinout protitlak odmítnutí. Následně tedy nastane stav spojení, spolunaladění s místem, s nímž by se člověk sám ze své vůle s největší pravděpodobností nikdy vědomě nespojil. Tak zakotvením tohoto spojení během hypnotického stavu vyvine se pro člověka téměř vždy veliké nebezpečí ovlivnění cizorodými myšlenkami v oblasti Velkého mozku. Zde je pak vysvětlení zcela nečekaných myšlenkových pochodů člověka, které nastávají dříve či později po ukončení hypnózy.

Takový člověk obdržel během stavu hypnózy často jedno nebo i vícero spojení, které by on sám ve svém vědomém duchovním naladění nikdy nevytvořil. Tato spojení jsou pak stále atakována novými a novými impulsy z myšlenkových centrál, až jednou proniknou ke spojení s plným vyzařováním mozku člověka a zformují se v konkrétních myšlenkách nebo činech. Tu pak takový člověk, aniž by si to někdy spojoval s „nevinným“ hypnotizováním, je vystaven naléhání myšlenek, které jej ovlivňují a znovu a znovu se mu objevují ve vědomém stavu i ve spánku. To vše umožňuje zmíněný stav bezbrannosti Velkého mozku během krátké chvíle hypnózy. Hypnotizér sám nemá zpravidla dostatek síly, aby tyto vlivy odklonil. Ba často bývá právě on spouštěcím impulsem přitažlivosti následných proudů, a to nějakým svým sklonem. To vše probíhá na stupni, kdy hypnotizér s hypnotizovaným netuší přitom vůbec ničeho. Je tedy nanejvýš nezodpovědným domýšlet si, že i ten nejmělčí stupeň hypnózy nezpůsobuje žádných škodlivých vazeb pro následný vývoj člověka. Mnohý člověk uchránil by si své vnitřní zdravé úsilí právě tím, že by nikdy nepřistoupil na požadavek, aby se souhlasně - dobrovolně vystavil jako objekt k hypnotizování. Zdraví, které je člověku tím nejvlastnějším, tedy zdravé svobodné cítění v rozhodování ducha, je vždy každým takovýmto nepřirozeným, umělým naladěním v hypnóze vystaveno silným vlivům myšlenkových proudů, které si dnes, z těch kdo hypnózu praktikují, téměř nikdo neuvědomuje. To platí vždy, ať je to již v léčení, v zábavě nebo v duchovním badatelství! Nepřirozenost stavu hypnózy jednoznačně každému již napřed zřetelně napovídá, že jedná se o znesvobozování orgánu mozku a tak částečně i ducha, z čehož nemůže nikdy vzniknout nic jiného, než škoda, jež v důsledku má pro člověka nepředstavitelný rozsah v souvislostech celého jeho vlastního duchovního vývoje.

2. Druhý stupeň hypnózy

V tomto případě jedná se o hypnózu, která je v účinku vůči mozkové části hlubší, jde tedy ještě o kus dále.

Do tohoto stupně náleží přitom nejenom samotné hypnotizování za účelem odstraňování psychických stavů hypnotizovaného, ale také velmi často prosazované moderní poznávání stavů před narozením, poznávání minulých životů a mnohé další, co se ukrývá pod označením regrese a podobné další výstřelky. Také zasvěcování do určitých mystických učení, umělé rozvíjení léčitelských schopností, pomocí zasvěcovatelem daných instrukcí, mantrické meditace a ještě mnohé jiné, navozují právě velmi často pomocí sugesce či autosugesce stav velmi podobný druhému stupni hypnózy.

Tento druhý stupeň – stupeň hlubšího stavu hypnózy, vychází povětšinou ze stavu prvního stupně, avšak podvazuje a ovládá kromě Velkého mozku spolu s částí limbického systému ještě částečně i orgány mozku Malého, zejména Thalamus a Mozeček. V případě provádění regresí - pronikání do minulosti v životě člověka je pak vytvářen velký tlak z vnějšku také na citlivý orgán Šišinky mozkové. Viděné obrazy a částečné spoluprožívání těchto obrazů hypnotizovaným člověkem je právě vyvoláno neúměrným a nepřirozeným tlakem na zachvívání Šišinky mozkové. Duch člověka sám o sobě v těchto případech také nikam neproniká ani neputuje, nýbrž naopak zůstává v zoufalém prožívání v citu v těle nebo vedle těla takového ovládaného člověka, prožívajíc při sezení nevýslovný prožitek znesvobození. Že z tohoto stavu ducha hypnotizovaný člověk ničeho necítí, způsobuje právě skutečnost úplného potlačení spojovacího záření nervstva Malé Sluneční pleteně s orgánem mozku. Nervstvo, zajišťující spojování mezi duchem a mozkem, je ve chvíli hypnózy silně potlačeno, přezářeno nepřirozeným stavem mozku, v němž právě probíhá umělý proces pochodů, vyvolaných hypnotizérem, vedoucím regrese, nebo zasvěcujícím učitelem.

Je zde potřebné dodat, že takovýto stav je možné člověku opravdu navodit právě i již zmiňovaným mechanickým opakováním manter při meditačních cvičeních. Naštěstí však v těchto případech má duch častěji více vlastní síly a tak přetrvává ještě možnost jeho vlastního zasahování do zmíněného stavu „ochromení přirozené činnosti mozku“ pod vlivem opakování slov a dalších pomůcek. I zde však může nastat stav, kdy meditační pochody v mozku prolomí přirozenou ochranu vyzařování a v průběhu takového cvičení pak snadno dojde k ovlivňování z myšlenkových centrál, stejně, jako jsme to již popisovali v případě účinku hypnózy prvního stupně.

O mnoho nebezpečnější je tento stav však v souvislosti, když je na hypnotizovaného působeno druhým člověkem z vnějšku. Ochromením přirozené obrany je pak takovémuto „vedoucímu“ hypnotizovaný člověk vydán zcela všanc a také spolu s tímto je vydán napospas účinkům a dějům již popisovaným. Při tomto stavu hypnózy také není určujícím jen výčet sklonů hypnotizovaného, ale ovlivnění může způsobit, jak jsme již zmiňovali, svým stupněm světlosti či lépe svým stupněm zakalení právě i hypnotizující „vedoucí“, jenž svým působením spoluurčuje druhovost záchvěvů, skrze něž je navazováno spojování s myšlenkovými proudy. V případě druhého stupně hypnózy může však také navíc nastat stav, kdy hypnotizovaný skrze oslabení orgánu Thalamusu, Šišinky mozkové a Mozečku, svým ochromením umožní přímé napojení se některého z duchů ze záhrobí. Výsledkem toho pak může být po čase se dostavující rozdvojenost osobnosti hypnotizovaného, záchvaty zuřivosti, epilepsie a mnohé další.

Zde je pak vždy určující především vlastní vnitřní síla hypnotizovaného člověka. Jestliže je duch takového člověka slabším, zesláblým vlastní pohodlností a leností, což nebývá dnes zdaleka tak řídký jev, jak by se mohlo snad zdát, (zde nehraje zcela žádnou roli stav intelektu člověka) tu pak často nastává pochod, kdy určitým sklonem přitažený cizí duch, v nečekaných životních situacích, snaží se skrze své vlastní záření ovládat mozek takového člověka.

Výsledkem potom bývá neúměrný boj, poškozující zdravé a přirozené jednání člověka. Následně pak mohou být v takovém člověku pozorovány stavy vnitřního zoufalství, které mohou se vystupňovat až do stavu, jenž blíží se k sebevražedným sklonům.

Zde ještě dodejme, že právě i užívání omamných látek, tak jak se dnes v obrovské míře tento strašný jed rozšířil na zemi, je ve svém stupni poškozování lidského mozku a zejména lidského ducha samotného úplně stejně škodlivým, jako druhý stupeň hypnózy. Do určité míry je velmi podobný stav vyvolán i při takzvaném nevinném pití alkoholu, kdy dochází taktéž k ochromení potřebného plnocenného záření zmíněných částí mozku.

Orgán mozku byl člověku dán v této hmotnosti k opatrování v té největší bdělosti ducha. Může tak být svým působením cenným pomocníkem pro celý život, jestliže si jej člověk správně ochraňuje a dbá, aby zůstával čistým a nepoškozeným nejenom na stupni tělesného zdraví, ale zejména na stupni jemného vyzařování ve vysílání a přijímání myšlenek a inspirací. K této správné péči náleží přirozeně i úzkostlivé se vyvarování všech zmiňovaných postupů, které působí vůči orgánům mozku nepřirozeně, měníce jeho vyzařování, či toto vyzařování ovládajíce tlakem zvenčí. Zde neexistuje také vůbec žádný rozdíl, je-li hypnotizující školeným, či nikoliv. Jak jsme se již zmiňovali, mnohé z dějů, které jsou bezprostředně spoluúčinnými při takovém hypnotizujícím sezení, při regresích či zasvěcování do meditací, probíhají nad schopnostmi ovlivnění ze strany takového vedoucího. Často naopak jeho sklony, jeho vlastní niterný stav může být tím největším přitahujícím magnetem pro spuštění dějů, jejichž výsledky jdou odstranit jen velmi těžko a nezřídka pak zasahují i do osudových vláken dalšího bytí všech zúčastněných.

Budiž zde tedy ještě jednou připomenuto:

Hypnóza, jakožto předmět léčících postupů některých psychických problémů, nikdy nemůže svým účinkem přinést nic jiného, než jedině zvýšené nebezpečí uvedeného druhu. Také i samotné změny v léčení nebudou nikdy přinášet skutečný pravý pokrok vpřed, nýbrž tento je bezpodmínečně více vázán plně duchovním, citovým prožíváním člověka. Toto je však právě stavem hypnózy v devadesáti devíti případech ze sta zcela odděleno vyvolaným, nepřirozeným zachvíváním v mozkových orgánech. Je tedy nejčastěji jen zdánlivým pokrokem, jestliže se po absolvování hypnózy takto léčenému člověku uleví. Povětšinou jedná se jen o přechodný, dočasný stav, jenž ve skutečnosti není z pohledu duchovního vývoje člověka nikdy pravým vyléčením.

3. Třetí stupeň hypnózy

Tento stav je možné také nazývat stavem nejhlubší hypnózy, stavem úplného ovládnutí duchovní bytosti člověka. Poukážeme-li si nyní také na všechny stupně škodlivosti, které v sobě tento stav hypnózy obsahuje, pak bude zřejmé, že můžeme být rádi, když naštěstí nedochází k tomuto stavu pokaždé, kdy je prováděna hypnóza, neboť tento vyžaduje si přece jen určitou výjimečnou schopnost toho, jenž hypnózu provádí, i toho, kdo ji podstupuje. Je tedy vždy potřebné, aby k dosažení tohoto stavu hluboké hypnózy byl přítomen na jedné straně nacvičenými schopnostmi obdařený hypnotizér a zároveň, aby jeho médiem – hypnotizovanou osobou, byl člověk se sklony ke snadnému zcitlivování ducha, tedy určitými mediálními schopnostmi vybavená osoba.

Hluboký stav hypnózy spočívá v postupném projití hypnotizovaného stupněm prvním a stupněm druhým, kdy nakonec silou z vnějšku je ovládnuta nejen největší část Velkého i Malého mozku (stranou zůstávají povětšinou jen základní životní funkce, oživované nervstvem ze Solaru plexis, kdy připojená duchovně bytostná - stříbrná šňůra zůstává provždy ochráněna před jakýmkoliv ovlivněním tohoto druhu), ale také skrze nervstvo spojené s Malou sluneční pletení je proniknuto v ovlivnění až k samotné duchovní podstatě člověka. Duch takového hypnotizovaného člověka, nacházejícího se ve stavu hluboké hypnózy, je částečně zbaven vlastní vůle a po určitou dobu tak může podléhat ve svých citových chtěních hypnotizující osobě. Současně s tím bývá však nejčastěji dočasně rozleptána i veškerá přirozená ochrana, oddělující ducha od okolních mimohmotných vlivů, dotírajících ze světů, jež jsou mimo naše denní vnímání v hrubohmotnosti.

Sem náleží nejen již zmiňované centrály myšlenkových proudů, které však přes svoji jinorodost stále náleží určitým způsobem ke hrubé hmotě, nýbrž projevují se zde vlivy ze světů úplně jinorodé jemnohmotnosti, v níž přebývají duchové nejrozličnějších zralostí a sklonů.

Je možné také zde říci, že v dnešní době je Země obklopena miliardami všech možných obyvatel záhrobí, přitom však něčeho světlejšího - duchovně zralejšího, zde nalezneme opravdu jen výjimečně. A právě hypnotizérem ovládaný duch je nepřirozeným postupem ovládnutí, k němuž dochází na základě tlaku v mozku a v nervstvech, vydán v úplné bezbrannosti všem nejrozmanitějším vlivům obyvatel záhrobí. Tam, kde přirozená ochrana jinorodosti oddělovala na základě vnitřního stavu člověka jeho ducha před dotírajícím okolím, tam je ve stavu hypnózy tato ochrana prolomena a díky tomu může se do blízkosti ducha přibližovat zcela cizorodé okolí, aniž by se muselo zastavit před ochranným obalem záření, vycházejícího jinak z odpovídající čistoty ducha hypnotizovaného. To vše je ještě umocněno nepřirozeně zvýšenou citlivostí, kterou hypnotizovanému jeho hypnotizér často vnucuje za účelem „vidění“ nebo „slyšení“ té nebo oné věci či události, která zůstává jinak pozemskému pohledu skryta. Toto zcitlivění dá se srovnávat nejlépe s úplným strháním posledního ochranného šatu. Duch hypnotizovaného nachází se tak účinkem působení hypnotizéra náhle, nečekaně ve zcela jinorodém, neznámém prostředí záhrobního světa a ještě navíc právě ke „zlepšení“ jeho vnímání je hypnotizérem vyvíjen nátlak na maximální „obnažení“ ve zcitlivění vůči všem přicházejícím vlivům.

Z hlediska duchovního vývoje člověka je tímto počínáním ve většině případů způsobena netušená škoda, vyplývající z nechráněného vystavení duchovní podstaty člověka zcela neznámým vlivům v záhrobním světě.

Škody, z takového jednání vznikající, pak v postupujících vláknech vyvolávají poškození média pošpiňováním či ovlivňováním k nejrůznějším sklonům v jeho postupném strhávání dolů v době, kdy není médium schopno se samo přirozeně bránit zmíněným, často zcela temným vlivům, a to i navzdory vycvičeným schopnostem hypnotizérovým, kdy by snad něco z těchto vlivů on sám dokázal odvrátit. Žel, je téměř pravidlem, že vždy něco z vlivů záhrobí ulpí na duševní podstatě hypnotizovaného. Potom však bývá i sám hypnotizující spoután spravedlivými vlákny Stvoření s každým jednotlivým případem všech svých médií, a to takovým silným spojením, že nepokročí ve svém vývoji výše, dokud jeho nejposlednější oběť pokusů nevzchopí se ke vzestupu v oproštění se od vlivů, k ní připoutaných během hypnotického stavu.

To vše samo o sobě ještě navíc nevylučuje všechna poškození, vznikající již na vstupu prvního a druhého stavu hypnózy. Při stavu prvním může tedy dojít ke škodě na mozkových nervstvech Velkého mozku v jeho schopnosti vysílání a přijímání myšlenek.

Při druhém stupni o něco více hlubší hypnózy je současně s tím vystavěna nebezpečí poškození nepřirozenými vlivy Šišinka mozková, jakožto jemný přijímající orgán duchovních inspirací. To platí zejména při podstupování již uváděných regresí při hledání dřívějších životů a podobně. Násilné ovládání zachvívání Šišinky mozkové přivodí vždy nutnou škodu, kdy takový člověk může být v dalších měsících a letech snadno vystaven fobiím a depresím, či dokonce může také trpět i úplnou rozdvojeností osobnosti a posedlostí cizím duchem.

Při stavu nejhlubší hypnózy pak hypnotizér navozuje poškození vlastního ducha člověka vystavováním nejrozmanitějším vlivům cizorodého záhrobního světa, kdy obraz takového děje můžeme přirovnat nejlépe ku vstrčení bezbranného dítěte oděného pouze v noční košili do pijácké krčmy plné námořních hrdlořezů.

Výsledek toho, co v takovém případě nastane, nechť posoudí čtenář sám. Tento obraz je přitom jen částečně vystihujícím stav dnešního záhrobního světa v blízkosti Země. Ochrana, která by vždy jinak nutně působila jako oddělující, nepřekonatelný val, je prolomena právě tím, že dotyčný člověk dal souhlas se svým zhypnotizováním. V případě, kdy jedná se o nedospělé či mozkově nemocné (takzvané nesvéprávné) osoby nebo když je hypnóza vnucena násilím či ve spánku, je vždy, a to s duchovně smrtelnými důsledky, přivázán k oběti hypnotizování v případě vzniku škody na všech stupních zodpovědný hypnotizér a také i všichni ti, kdo jsou mu při tom vědomě nápomocni.

Varujte se proto vy, kdo poznáváte nyní stále více pravou spolupráci orgánu mozku s vlastním duchovním nitrem, vždy a za všech okolností, nepřirozenému podstupování i těch nejnevinnějších pokusů v hypnotizování. Varujte před tím také i své bližní. Škody, které vám anebo vašim bližním mohou vzniknout, jsou nesmírného, až hrozivého rozsahu, přestože jich snad dnes ve svém denním vědomí lidé ještě nevnímají. V duchovním vývoji staví se však vždy jako neproniknutelná překážka jakémukoliv vzestupu vzhůru ke Světlu, která přetrvává až do doby, dokud není i ta nejmenší myšlenka, nejmenší hnutí citu, navázané v průběhu hypnotického stavu, duchovně prozářeno a plně odžito. To však není zdaleka tak snadné, neboť každým rozhodnutím je vždy v díle Stvoření vytvořeno vlákno, které člověka poutá a svazuje, a to až do té doby, dokud není vše plně s veškerou silou duchem poznáno a pochopeno. Sklony a ovlivnění vyvolané v hypnóze jsou tedy škodlivé stejně tak, jako jsou právě i zbytečné, nahlížíme-li na existenci člověka jako na cestu jediného velkého bytí, jež z pohledu velkých Zákonů Stvoření prochází vícekráte v přirozenosti opakovaných životů všemi stupni hrubé i jemnější hmoty. Cílem člověka jest však vytoužený Ráj, duchovní domov. Nikde jinde není lidský duch ve Stvoření opravdu doma. Jedině v duchovním světě Světla, v Ráji, vysoko kroužícím nad všemi hmotnostmi, jest domov, očekávající každého z lidí, který ve své zralosti a čistotě ducha smí vystoupit nad hmotnosti tohoto pozdějšího oddílu Stvoření.

Na konci 19. století a v první polovině 20. století patřilo provozování Hypnózy převážně do oblasti varietních a estrádních představení.

Foto je ilustrační …

V dnešní době se hypnóza přesunula do lékařských ordinací psychoterapeutů. Také stále více narážíme na uplatňování nejrůznějších forem hypnotického stavu (mělčího i hlubšího), jako součásti „moderního světa esoteriky“ (regrese, spirituální zasvěcování, meditace a mnohé další).

To vše bylo a stále i dnes je prováděno se všemi uvedenými nebezpečnými průvodními jevy, způsobujícími často nesmírné škody na duchovní úrovni člověka.

© 2006, VOLÁNÍ, s.r.o.

Zdroj: https://ao-institut.cz